Témata týdne

Desatero typů rán

25. února 2016 v 15:00 | Merlin*
Během roku se probouzíme a vždy se cítíme tak trochu jinak. Já to mám stejně tak a mám tu pro vás několik typů jak může mé ráno vypadat
1.Obyčejné ráno
Nevstávám s budíkem. Nechce se mi vstávat.
Rychle snídám. Jdu pozdě. Autobus stihnu.

2.Jdu pozdě
Tohle se mi ještě nikdy nestalo
(a doufám, že ani nestane).
Vstanu pozdě. Ale naštěstí jede ještě
jeden autobus, takže OK.

3.Energické ráno
Vstanu s budíkem. Nachystám si výbornou
zdravou snídani (obvykle müsli s něčím a ovoce)
Celý den jsem potom v poho. Ideální.

4.Nemocné ráno
Vzbudím se a pomalu ani nemůžu dýchat.
Zůstávám doma.

5.Letní ráno
Probudím se a z okna svítí ranní slunce.
S chutí sním snídani. Užívám si den,
který se blíží dnům prázdninovým.

6.Prázdninové
Okolo deváté otevřu oči a děkuju za prázdniny.
Celý den pak sice nic nedělám ale fajn.

7.Víkendové ráno
Opět okolo deváté se vzbudím.
Napíšu si ToDo list a snaží se nemyslet na školu.

8.Pozdní víkendové ráno
Víkend. Ale půl jedenácté!!
Možná spíte až do jedné odpoledne ale pro mě je 10:30 hodně pozdě.
Mám totiž pak večer pocit, že jsem nic neudělal.

9.Táborové ráno
Jsem na táboře je asi kolem sedmé a někdo chodí po louce.
Za chvíli bude budíček. Je mi zima :DD.

10.Odpočinuté ráno
Určitě znáte takový ten dobrý pocit, když se probudíte
odpočinutí a plní energie. Bohužel se mi to stává již málokrát,
což je trochu smutné.

Je jich ještě mnohem více. Na všechny si ale nevzpomenu. Každé ráno je pro každého člověka subjektivní. Ať už se ale vyspíme jakkoliv, neměli bychom ostatním svým negativním ránem kazit jejich ráno pozitivní.
M*

Četba v angličtině

30. prosince 2015 v 15:00 | Merlin*

Stala se mi taková hrozná věc. Šel jsem s taškou plnou knih a učení kolem potoka k autu. Najednou jsem uklouzl na zemi a taška byla ve vodě. rychle jsem ji hodil na břeh. Bohužel se vada dostala na většinu věcí, ale nakonec to zase tak špatně nedopadlo. Obětí vody se staly i mé dvě anglické knihy Game of Thrones a Storm of swords (česky Hra o Trůny a Bouře mečů). Určitě alepsoň o Game of Thrones jste něco slyšeli. Sušil jsem je. Zůstaly ale "zkrabatělé" po zásahu vody, takže je pravidelně lisuji.
Mé novoroční přání- Přečíst anglickou knihu. V angličtině nejsem moc dobrý. Je to asi tím, že jsem ji dost zanedbával a ani teď se do ní vůbec neučím. Proto chci začít znovu a jinak.
Mám za sebou 5 stránek a myslím, že je z kontextu chápu. Myslím, že není dobré si překládat všechno, čemu nerozumím (to bych se upřekládal).
Každopádně držte mi palce u čtení, doufám, že mi to nadšení vydrží.
Ještě bych se chtěl omluvit za dlouhou prodlevu ve psaní článků.
Děkuji za přečtení článku a trpělivost se mnou.
Merlin*

Ovlivňování

13. listopadu 2015 v 15:00 | Merlin*
Dost často si neuvědomujeme, že v článcích můžeme zranit, rozveslit apod. Možná se vám to už několikrát stalo. Přečtete si článek a jste: naštvaní, uklidnění, povznesení. Zamysleme se na silou "blogových" slov.

Já jsem drbna

4. září 2015 v 15:00 | Merlin*
Lidi jsou lidi. Často dělají chyby a my jim musíme odpustit. Pak však nastoupíme my drbny.
Jak už z mnoha článků víte, bavím se častěji s holkama a nestydím se za to. Holky jsou výborným zdrojem, protože jsou všímavější než kluci. Dnes si řekneme něco o drbnách, protože mezi ně patřím i já, tak se ponoříme do tajů mých a mého okolí.
Lidé jsou zvlášní bytosti. Každý myslí jinak a každý je vždy trochu jiný. Drby, nebo chcete-li klepy, nám umožňují poznat tajemství nebo příběhy z okolí jiného člověka, které nebývají často pravda. Je ale super se dozvědět něco nového a škodolibě se smát Smějící se
Ve škole mi říkají různě, ale mezi top patří: drbna nebo všechno ví z naší třídy. Nevím jak to, ale tak nějak podvědomě si lidi, které potkávám přiřazuju k něčemu a potom, když kamarádka ukáže na toho... Tak pak vím, kam chodí na školu, kolik mu asi je, s kým chodil a kdo jsou jeho kamarádi. Prostě zdroj informací.
Nedávno se mi stala taková super věc. Na výletě se jeden kluk přede mnou docela dost rozpovídal. To mě vždy potěší, protože se případně doptám na to, co potřebuju, vím něco nového a jsem v obraze. Pak když jsem tomu klukovi řekl, že jsou školní drbna, tak okamžitě zmlkl a začal mě prý nesnášet.
Já řekl jen smůla a odešel z místnosti. Ano takový jsem hajzlík, ale ten člověk to vzal na vlastní nebezpečí, tak co.
Drby se šíří velmi rychle. Často se ze mě stává taková nenápadná osoba v rohu, která vše pozorně sleduje. Nebo sedím na lavičce a na vedlejší lavičku zasednou dva oblíbení kluci. Samozřejmě dělám, že prohlížím instagram, ale ve skutečnosti špicuju uši. Ti kluci mě vůbec neznají, ale já o nich vím vše. Další den vše ví holky, které po nich jedou.
Takže pozor na mě :DDDDDDD.
Přemýšlel jsem o založení "drbacího" sešitu. Sem si nalepím vždy fotku člověka a napíšu o něm všechny informace. Postupně budu doplňovat další.
Co myslíte, je to dobrý nápad?
Merlin*

Děsivé ráno

30. července 2015 v 15:00 | Merlin*
Vstáváte, chcete si užít den a najednou se všechno pod vámi hroutí, protože si uvědomíte, co všechno na vás dnes čeká. líně se postavíte a málem nemůžete chodit. Nohy se lámou, ruce vržou, jakokdyby jste spali jen sekundu po únavném dni. Z rádia hrajou zase Káju Gotta a vy máte chuť vyhodit ho z okna. Loudáte se do koupelny a leknete se sami sebe v zrcadle. snažíte se nějak upravit, ale nejde to. Jdete si vypít čaj do kuchuni a zhrozíte se z hodin, které vám vzkazují, že jdete pozdě. S větrem o závod vyběhnete na ulici a najednou vám dojde, že prší a vy jste si zapomněli děštník ve škole. Utíkáte, utíkáte. Ještě to stihnu. V poslední chvíli doběhnete na zastávku. Autobus už ale odjíždí...

Strašidla ráno s námi vybíhají z postele a ničí nám ráno, večer a v noci nás otravují zkrze sny... Ošklivá stvoření.
Merlin*

Dnešní "generace"+jít s davem

24. července 2015 v 15:00 | Merlin*
Slýchávám často spoustu narážek, že "ta naše generace je strašně zkažená" apod. V pondělí jsem to dokonce slyšel od šestadvacetiletého kluka, a to už mi přijde trochu na zamyšlení. Dneska je prostě v módě jít s davem, kluci paří hry na počítačích (ne všichni) a holky se malují jak... a fotí nic neznamenající fotky na Snapchat (ne všechny). Přijde mi to ne jako zkaženost, ale jako vývoj generace. Jednou počítače prostě musel někdo začít používat a s tím neudělám nic já, vy ani naše babičky. Život jde dál a nám se otevřel svět nepřeberných možností. Internet, chat, hry... je toho spoustu a tak jako vždy se najde někdo, kdo chce vývoj zastavit (z dějepisu Metternich). Stejně si všichni nakonec budou dělat co chtějí, vývoj půjde dál, kdo chce půjde s davem a hotovo. A řečmi, že počítačové hry jsou zlo, se nic nevyřeší.
Dalším pokrokem je uznání homosexuálů (ale to už tady bylo), eutanázie a podobné palčivé věci, které jednou museli stejně vyřešit.
Ještě se vrátí k tomu davu. Musím říct, že na naší škole se objevil takový pokrokový angličtinář... Já jsem ho minulý školní rok měl a řeknu vám, tohle je příznivce pokroku. To neznamená, že si nosí do hodiny Macbook a Iphone. Znamená to, že kdyby mohl, tak se vyhne prací s učebnicí, učí nás různými aktivitami. A testy jsou pro něj odpornou záležitostí. Chci tím říct, že kdyby ještě víc vyčníval, tak ho ze školy vyhodí a skončí pravděpodobně na pracáku. Je to asi proto risk vyčnívat z davu. Když se takový člověk najde, hned ho všichni odsuzují. Proto je dnes v každé generaci jít davem, až už je vám patnáct nebo čtyřicet osm. V angličtině tomu říkáme "Like sheeps"
K rozšíření kritiky nám pomáhá to typické čecháčkovství, kde se všechno řeší kriticky před televizí a nebo u piva a v tváří
v tvář se nikdo nepostaví.
Máme to prostě v povaze jít s davem. Ten pocit, že má někdo něco lepšího se z nás nemůže jen tak vytratit. Kritizujete počítačové hry? Zkuste si je s kamarádem/kou zahrát a potom kritizujte. Kluci konečně přiznejme, že někdy se přece jenom lepíte na holky s půl tunou make-upu. Zkuste se přiznat a možná bude svět lepším.
Merlin*

Mé nikdy?

3. července 2015 v 15:00 | Merlin*
Co bych nechtěl nikdy?
Nikdy nechci začít kouřit,
protože je to děsný hnus. A hlavně to ničí zdraví.

Nikdy se nechci stát ve skupině lidí ocáskem,
který nemá vlastní názor.

Nikdy nechci zůstat na vše na světě sám,
protože je to pro mě to nejhorší co se může stát.

Nikdy nechci zůstat jako bezdomovec na ulici,
protože sám bezdomovců hrozně lituju.

Nikdy nechci být hrozně bohatý,
protože bych se ve všem přestal snažit.

Nikdy nechci svou leností zabít nějakého člověka,
protože se to mým příbuzným stalo.

Nikdy nechci zmizet ze světa,
aniž bych tu něco nezanechal.

Nikdy nechci zažít válku,
i když vím, že se zrovna jedna velká blíží.

Nikdy nechci nemít rodinu,
protože je pro mě velmi důležitá.

Nikdy nechci zemřít nešťastný.

A vy?

Malí hrdinové

14. června 2015 v 14:16 | Merlin*
Tolkienova trilogie Pán prstenů nám nenápadně ukazuje, že i ty nejmenší stvoření mohou radikálně ovlivňovat příběhy. Všemu dala korunu nakonec scéna z filmu od Petera Jacksona. Král i všichni shromáždění na jeho korunovaci pokleknou před hobity z Kraje.
Někdy si v úkozkosti říkáme, že svět je vůči nám hozně nespravedlivý. Zkusme se však vzchopit a říct si, že i my můžeme tento příběh změnit.
Kdysi můj táta poznamenal, že nechápe, proč v některých knihách vystupují děti jako velcí zabijáci a zachránci světa. Já jsem mu po roku a půl odpověděl. Protože když vy nebo já čteme knihy, chce v nás autor vzbudit touhu být jako ten a ten hrdina.
A teď mám otázku zase já. Proč by děti nemohli zachraňovat svět? Proč se děti považují za chudáčky, které nepřežijí až pád na zem z výšky jeden metr? Protože lidé ještě nepoznali, že ne v síle, ale v důvtipu je síla. Ve vědění a poznání.
Opravdu můžeme měnit příběhy. Stačí jen chtít a věřit.

Skála a objevitel

18. března 2015 v 16:40 | Merlin*
Byla jednou jedna skála. Ta skála ležela daleko od všech lidí a to jí vyhovovalo. Měla ráda hlavně letní dny, kdy se s úsměvem vyhřívala na slunci. Měla svou krajinu ráda a krajina zase měla ráda ji. Pod jejími koleny bublal potok a za jejími zády se rozkládal prastarý hvozd. Skála tajila jedno tajemství, které neprozradila nikomu. Ukrývala totiž spoustu zlata a stříbra. Ráda se dívala na tu spoustu krásy. Všichni byli šťastní až jednou...
Jednou se do krajiny zatoulal člověk. Říkejme mu Objevitel. Přišel ke skále a obdivoval její velikost a nádheru. Skála se před ním kroutila a předváděla. Jak tak Objevitel skálu obcházel, všiml si něčeho třpytivého. Podíval se blíž a zjistil, že se ve štěrbině kamene blýská zlatá žíla. Objevitel se zaradoval a hned z krajiny odešel, aby svůj objev sdělil svým přátelům. Krajina na chvíli osaměla.
Zanedlouho se však ve městě začala rozšiřovat zpráva o nalezení zlata někde daleko v kraji. Asi za tři měsíce se jedna z těžebních společností rozhodla proklestit si cestu lesem a pokusit se o těžbu zlata ze skály. Trvalo dlouhé měsíce než se stroje dostaly k místu určení. Když stroje konečně dosáhly cíle, začaly s těžbou. Skála prosila a slzela, ale chamtiví lidé stále a stále ryli do skály a ničili ji. Až společnost skálu vytěžila sbalila si svých pět švestek a místo opustila.
Za několik let Objevitel znovu cestoval po světě. Chtě nechtě se zatoulal znovu do krajiny se skálou. Nevypadalo to tam však tak, jak si pamatoval. Všude se válely kusy rozbité skály a z bývalého velikána zůstala jen malá skalka. Stromy byly vytrhány z kořenů a potok strašlivě zapáchal. Objevitel se rozhodl, že ve zničené krajině zůstane a pomůže jí.
A tak začala obnova. Objevitel sadil stromy a čistil potok. Ze skály si začal stavět dům.
Nakonec byla krajina zcela uzdravena a skála byla ráda, že mohla posloužit svěmu objeviteli.

Je lepší být než mít. Když máte, tak vás zneužijí. Když jste, můžete tu být i pro ostatní.

Dívka v mlze

29. října 2014 v 12:56 | Merlin*
Na útesech stála zima. Vítr si pohrával s vlasy dívky, která stála na mechové peřině. Oblečená v bílém se dívala na mořský přiboj. Kupy bílé pěny se podobaly jejím zářivým vlasům. Racci tiše skřehovali, vichry duly. Studený vzduch ochlazoval místní pobřeží. Vše halila hustá mlha.
Moře utichlo. Vítr přestal vát a dívka zmizela.

Vymyslete svůj svět

3. září 2014 v 17:25 | M3rlin
Za hranicí reality je fantazie. Naše a jen naše. Každý ji vnímá ale jinak...Jedni mají světy porostlé všelijakými rostlinami a obležené zvířaty, jiní města budoucnosti a reketoplány z vesmíru. Každý jsme originál a tím pádem i originální světy, do kterých utíkáme, když nás realita zmáhá a nebaví. Každý něco takového máme, jen to objevit. je to takové mimosvětové relaxování Smějící se.
Jak mám vymyslet svůj svět? Je to opravdu jednoduché? Někdy kdy budete jak se říká "vyfluslí", sedněte si ke stolu, vezměte si papír a kreslete. Neříkejte si: >>Neumím kreslit<<, tohle je váš svět a nikdo vám ho nemůže zkritizovat. Nakreslete svět, kde panují vaše pravidla.
Někdy vás to tak začne bavit, že z jednoho papíru začnou vznikat více a více propracované světy. Je jen na vás kolik jich bude.

Jak pozoruji hvězdy?

21. srpna 2014 v 18:26 | M3rlin
Vždy mě lákaly hvězdy, planety a galaxie. Možná jste si mohli všimnout, že v minulosti, byl i můj blog laděn do "hvězdova". Zkrátka miluju astronomii a na hvězdy se dokážu dívat i celé hodiny. A tento článek bude víceméně o tom, jak já pozoruju hvězdy...
Jak se připravuju?
Bydlím v podkroví a tím to mám usnadněné-mám v pokoji střešní okno. Pod oknem mám stůl. Když vylezu na stůl (...) a podívám se oknem, vidím na sever, východ a západ.
Abych mohl pozorovat a mohl sedět a ne klečet na stole (neskutečně z toho bolí nohy) a zárověň byl co nejblíže k oknu, musím se posadit na něco vyvyšujícího. Většinou to odnese polštář a pouzdro na kytaru.
Pak přijde na řadu něco na zapsání. Papír, tužka, guma. Nakonec potřebuji mapu hvězd. Tu mám v takové tlusté knížce o vesmíru. A můžeme pozorovat!
Průběh pozorování?
Nejdříve si zapíšu začátek pozorování a datum. Pak si sednu a zaměřím nějakou hvězdu.
Jakmile zaměřím hvězdu zakreslím si ji na papír.
Zpočátku je lepší, když s pozorováním začínáte co nejčasněji, hned po západu slunce. Protože, čím je později, tím více je na nebi hvězd a tím hůře se po zakreslení hvězdy na papír znovu určitá hvězda hledá.
Až mám zakreslených několik hvězd, rosvítím lampu a hledám jisté hvězdy na hvězdné mapě. Je důležité si najít mapu pro určitý měsíc (nebo alespoň roční období) a natočit mapu dle směru, na který se dívám. Následuje samotné určení hvězdy. Po západu slunce jsou vidět většinou ty jasnější hvězdy a ty mají jména.
V létě jsou například vidět: Deneb (souhvězdí Labuť), Vega (souhvězdí Lyra) a Altair (souhvězdí Orel). Také je možné hledat hvězdy podle vzdálenosti od jiných hvězd. Když si najdete souhvězdí Velká medvědice (Velký vůz) a vezmete si vzdálenost hvězd Merak a Dubhe (krajní hvězdy Velkého vozu) a jejich vzdálenost pětkrát přenesete máte Polárku. Jinak mají hvězdy jména Crusis Alfa, Crusis Beta atd.
Když budete pilně pozorovat a zakreslovat vzniknou vám na vašem papíře souhvězdí aty pak určíte podle mapy hvězd.
Nakonec si zapište čas, kdy jste pozorování skončili. Časy vám později napoví, kdy jste oblohu pozorovali a tudíž kdy se k pozorování vrátit a pokračovat s určováním. Nejlepší je však pokračovat v co nejbližší době (za půl roku budou vidět ulně jiná souhvězdí).
Mě určování hvězd baví a vás?
Díky za přečtení článku!
M3rlin


Básnické vyjádření hudby

14. srpna 2014 v 17:03 | M3rlin
Ahoj!
Dnes tu pro vás mám něco netradičního. Nerýmovanou báseň. Příjemné počtení.
Co je to píseň? Jen vyluzování tónů a drnčení nástroje a nebo fantazie plná tepla a chladu? Píseň nás rozpláče radostí i smutkem. Je to nadpřirozené vyjádření citu a slov. Ohlédneme se za ní a ona nás vtáhne až k srdci. Není to jen tak obyčejný zvuk, je to úžasný zvuk. Spojuje lidi na koncertech, v klubech. Lidé ji mají rádi a nesnáší ji. Každému se líbí nějaká jiná. Je to jen na vás. Nikdo vám ji nemůže ukrást ani vnutit. Je to hlas nadpřirozena.

Naše fantazie

6. srpna 2014 v 8:28 | M3rlin
Všecho začíná v naší hlavě. K inspiraci nás vedou fantasy knihy, filmy nebo jen chceme uniknout do jiného světa. Světa, ve kterém si můžete dělat co chcete. Věřím, že taková myšlenka, jako uniknout z reality, láká skoro každého.
Vězměme si například dílo J.R.R Tolkiena-Hobit, trilogie Pána Prstenů, Húrinovi děti, Sillmarilion...Když tyto knihy podrobně přečtete a budete se zajímat třeba i o Nedokončené příběhy, tak vám dojde, jak je Tolkienův svět propracovaný do posledního puntíku. Mapy, četba, popisy ras a rostlin, společenská postavení, písmo, ba i jazyk-neuvěřitelné.
Říkáte si:>>Jak to jeden člověk mohl vymyslet?<< Uplně jednoduše-inspiroval se ze severských bájí a dalších kultur. Vyzvedl příběhy a hurá je to na světě.
Určitě Tolkiena znáte a možná jste četli o Númenoru. tento příběh se téměř shoduje s příběhem o Atlantidě. V moři ležel ostrov Númenor-Atlantida a na něm žili vznešení Númenorojci-Atlanťané. Byli to mořeplavci. (přišel Sauron a Númenorojce ošálil) Númenorojci-Atlanťané začali být pyšní. A doslova pýcha předchází pád. Númenor-Atlantidu bohové zřítili do moře.
Třeba Pád Gondolinu sepsal Tolkien několik let před vydáním Hobita.
Je podivuhodné kolik toho lidská fantasie umí. A my můžeme jen žasnout.
Jestli se chcete podívat jak já vytvářím takové světy tak se podívejte na článek Jak vytvořit svůj vlastní fantasy svět. Je to myslím v dubnu.
A co vy máte vlastní fantasy svět?

Homosexuálové–fenomén dnešní doby

16. července 2014 v 17:15 | M3rlin
Lidé nesnášeli jiné lidi odjakživa. Nesnášeli židy, černochy v Americe a dnes nesnáší homosexuály. Ostatně je nesnášeli odjakživa. Ale např. ve starém Římě to bylo něco jako znak božství. Filozofové tehdejší doby byli většinou homosexuálové. Ve starověkém Řecku byla homosexualita běžnou věcí.
Věděli jste, že slavní umělci Leonardo da Vinci a Michellangelo Buanaroti byli gayové?
Teď je to však jinak. Lidé se straní homosexuálů a někdy se jich i bojí. Řekl bych, že se řeší všude jen gayové a na lesby se jaksi zapomíná.
Jednou jsem šel jen tak po ulici a na silnici jel jeden prvňák. Jak projížděl kolem mě zařval na mě "Buzno!". Cože? Slovo GAY se stalo nadávkou. A myslíte, že to dítě vědělo co to ta buzna znamená ? Ne nevědělo.
A kdo je na vině? A proč je homosexuálů víc než třeba před padesáti lety? Za obě dvě mohou většinou rodiče. Věda dokázala, že když se rodiče rozvedou a dítě zůstane např. s matkou, potřebuje neustále otce. A když se rodiče nedomluví na střídavé péči a dítě dlouhodoběji nevidí otce, je náchylnější k homosexualitě. Neříkám, že za všechno mohou rodiče, ale většinou tomu rozvod napomůže.
Proč se lidé často homosexuálů bojí? Vždy měl člověk strach z něčeho neznámého. Z blesků, bouřek, vesmíru...S gayi a lesbami je to stejné. Lidé je neznají. Přitom to jsou docela obyčejní lidé, jako heterosexuálové.
Zkusme se do nich vcítit. Musí si připadat hrozně. Všichni se za nimi na ulici otáčí. Lidé se ji bojí přiznat. Na internetu je spoustu článků o tom, např.Bojím se, že můj syn je gay; Co dělat když vaše dítě je homosexuál...
Lidé by se měli naučit homosexuály tolerovat. Proč se tento článek jmenuje fenomén. Protože se o homosexualitě mluví jako o něčem hnusném a čím by se mělo pohrdat. A takhle to by podle mě vypadat nemělo.
Homosexuálové jsou jako to ošklivé káčátko. Doufám, že se z nich brzy stane pomyslná labuť a připojí se k hejnu obyčejných lidí.
Díky za přěčtení článku
Váš M3rlin

Hate, kopírování a podobné hovadinky

24. června 2014 v 10:32 | M3rlin
Dnešní YouTube je zahlceno všelijakými komentáři a videi, které vyjadřují názor na kopírování. Ať už urážlivě nebo s vysvětlením. Já osobně tento typ videí vypínám, protože mě to upřímně štve. Pořád to všichni řeší a nakonec to s dnešní "jůtůbovou" komunitou skoro nic neudělá. Proč ? Protože dnešní lidé neznají slovo INSPIRACE. Když někdo kopíruje, tak CTRL C a CTRL V a zveřejní to. Doufám, že jsem vám objasnil, co je kopírování.
Díky za přečtení článku Mrkající

Dobro a zlo

21. června 2014 v 17:30 | M3rlin
Ahoj,
Zaregistroval jsem téma týdne a velice se mi zalíbilo :-D.
Hlasy v hlavě bych ale přejmenoval na hlasy v duši nebo v srdci.
Já osobně mám hlasy dva:
a) dobrý
b) zlý
Obecně se tomu říká svědomí. Často se rozhodujeme a přemýšlíme dle hlasů svědomí.
Např: Na stole leží čokoláda. Máte na ni strašnou chuť, ale zubař vám řekl, že čokoládu jíst nemáte. A teď se rozhodujete dle hlasu svědomí.
Dobrý hlas říká >>Nedávej si tu čokoládu, zubař tě sprdne !<<
A hlas zla poradí >>Klidně si ji dej, nikdo na to nepřijde a pro jednou se nic nestane !<<
Někdo však zaměňuje dobrý hlas za zlý a naopak.
Já nevím jak vy, ale já někdy ve filmech fandím i zlým postavám. Ale většinou kladným.
Děkuji za přečtení příspěvku.
Zdravím :-)

Ty se bavíš s holkama ? – GAY

4. června 2014 v 17:56 | M3rlin
Jak je známo - kluci se baví s klukama a holky se baví s holkama (většinou). Zkrátka si rozumějí. Kluci melou většinou o fotbale a počítačových hrách a holky kecají o drbech, oblečení a směšných věcech. Pokud si myslíte, že já podle tohoto vzoru žiju, tak se šíleně pletete. Já se totiž bavím víceméně s holkama.

Začalo to, když se naši rozvedly (bylo mi asi šest)... Přestěhovali jsme se s mamkou k babičce do vesnického zapadákova. Nastoupil jsem do zdejší školy, do první třídy. Zprvu jsem neměl žádné kamarády. Jednou jsem šel však zase do školy a potkal jsem Hannie a Adama. Byli to moji budoucí nejlepší kamarádi. Ve třídě jsme sice měli další kluky, ale všichni " jeli " na fotbale. Já i Adam jsme byli a jsme antitalenti na jakýkoli sport. A fotbal nesnášeli jsme tehdy a nesnášíme ho i teď.

Po páté třídě jsme já Hannie a Adam šli spolu na Gympl do vedlejšího města. Moc jsme si nepomohli, protože tu byli ještě debilnější kluci než na základce. Holky mě nesnášeli až na Hannie. Hannie se rychle skamarádila s ostatními holkami. Jednou padl u holek návrh, že by mohli vytvořit školní časopis. A tak začali nabírat toho, kdo by se na tvorbě časopisu podílel. Hannie " v klanu " zdůraznila, že bych mohl dělat fotografa. Já svolil. Opravdu jsem něco nafotil na svou Nokiu, ale nikdy se to nezveřelnilo. Obecně celý časopis nikdy nevyšel. Ale něco mi to přineslo - holky mě více poznalia zjistili, že jako kamarád nejsem špatný. A tak jsem se nimi začal více bavit. Došlo to až k tomu, že jsem se bavil stále jen s nima. Adama jsem nechal samotného v lavici a to byla má největší chyba. O přestávkách se neměl s kým bavit. I to ho asi vyburcovalo a šel si hledat za kamarády někoho jiného. Nakonec našel - skamarádil se s těmi debily z naší třídy.

Já si dodnes o hodně více rozumím s holkama. Zpočátku jsem byl terčem urážek typu: Ty se bavíš s holkama ? Jsi Gay/divný. Postupně se to ale uklidnilo. Dodnes se stávají situace např. Sedíme s holkama v restauci a číšník nás osloví "Holky" nebo "Dámy". Ale já i holky jsme si zvykli. Jo a s Adamem se bavím dodnes Smějící se
Díky za přečtení Usmívající se

Styl

9. května 2014 v 17:00 | M3rlin
Styl je něco podle čeho se lidé snáží řídit. Někdy může být nepříjemný a vámi odzucující. Ale někdy si řeknete: "Tenhle styl se mi líbí !" a začnete ho dodržovat. Já mám třeba vlastní styl oblečení. Jsou to košile, modré a šedé oblečení a vše ve svěžích barvách.
Lišíme se různými styly, ale máme každý aspoň jeden styl...Styl žít.(sorry sebevrazi :D )

* * *
Doufám, že se vám moje krátká úvaha líbila dále sledujte můj blog... Protože poslední dobou přežívám jen na blogu.cz
V nejbližžích dnech se těžte na mou kapitolovku.
Děkuju za přečtení :DD

O hudbě

26. dubna 2014 v 17:35 | Merlin*
Zřejmě první hudba vzknikla, jak nám popisuje kniha Lovci mamutů, vyluzováním zvuku přes kost.
Hudba provází člověka už od nepaměti. Hrávala se na tvrzích, hradech ,ale i kostelech.
Hudba může být smutná, doprovázená jemným hlasem nebo veselá a postupně se stupňující ve své kráse.
Já osobně vnímám hudbu jako něco nedefinujícího, jakoby to byla jiná dimenze.
Hudba je důležitou součástí filmů. Většina lidí si jí v počátku ani nevšimne, pouze sledují postavy a jejich hlas.
Myslím, že bychom jsme si hudby měli vážit, protože dokáže vytvořit tak rozmanitý svět, že je to až nepředstavitelné.
 
 

Reklama